Deset povídek a epilog představuje jakýsi lyrický vzpomínkový zeměpis spisovatelovy diplomatické éry.
Dlouhá léta strávená v československých zastupitelských úřadech na celém světě, a to i v zemích exotických, poskytla dostatek látky k zajímavým příběhům.
Podobně jako v jiných autorových prózách je zde židovství povýšeno nad střetávání ras, národností a náboženských tradic a nade vším převládá obecně lidské nazírání světa, přirozená snášenlivost, tolerance a jakési souručenství lidského druhu.
